Bělehrad - díl 1.

Hned další týden po návštěvě Itálie jsme se přihlásili na víkendový zájezd do Bělehradu opět organizovaný slovinskými studenty. Bylo vypsáno asi 150 míst a jeli tři plné autobusy nás zahraničních studentů, ale i Slovinců. Sraz byl ve čtvrtek v 11 večer u parku Tivoli, ráno kolem osmé jsme měli dorazit do Bělehradu a ubytovat se na hotelu. No hned u parku Tivoli to začalo. Slovinci přinesli nějaký magič, pustili srbskou muziku na plné pecky a rozlévali medovinu. Ovšem my jsme byli taky vybaveni pivem, někdo vínem, takže o zábavu bylo postaráno. Ono s hladinkou v krvi cesta přes noc autobusem přece jen rychleji ubývá:-). Před nás na sedadlo si sedl nějaký úplně ožralý Slovinec, který pořád něco vykřikoval a sem tam byl i vtipný. Portugalce, který vedle něj seděl, to ale velmi brzo přestalo bavit. A pak, když svého jak dělo opilého přísedícího zaboha nemohl vzbudit na hranici s Chorvatskem, už byl velmi otrávený. No, ikdyž možná lepší, něž když ještě jako bomba nad ránem na hranici se Srbskem organizoval sázku na to, kdo uhodne, kolik let má krásná srbská celnice, která nám kontrolova pasy. Každý kolem jsme si vsadili na jiný věk, ovšem náš ožralý hrdina se jí na stáří nakonec nezeptal. Můj typ byl 26, víc jí rozhodně nebylo:-)...
Nakonec po vyčerpávající cestě jsme se kolem desáté dostali do Bělehradu. Trochu jsme si ho projeli a spěchali k hotelu se ubytovat. Náš hotel se jmenoval Slavija. Zajásal jsem. Má reakce se však ukázala bíti předčasnou. Hala hotelu ještě vypadala normálně, ovšem jak jsme po schodišti začali stoupat nahoru, tak nám došlo, že vše nebude v úplném pořádku. Na schodech byl dost velký bordel, koberec, který je pokrýval neviděl vysavač jistě několik měsíců. Vyjímkou nebyly rozšlapané čipsy, žvýkačky navždy s kobercem spojené v jedno a taktéž nedopalky cigaret se válely všude kolem. O požární bezpečnosti schodiště také nomhla být řeč, poněvadž vůbec nebylo odděleno od chodeb. A že by mělo být! Hotel měl více než 14 pater. No doufali jsme, že nezačne od nějakého toho nedopalku hořet:-), protože to by byl rozsudek smrti pro ty ve vyšších patrech včetně nás. Stoupajíce výš a výš k našemu pokoji na dvanáctém patře však nepořádku logicky ubývalo (ano, šli jsme pěšky do dvanáctého poschodí, protože čekat na výtah by bylo na hodně dlouho, vzhledem k tomu, že nás v hale čekalo skoro 150), nicméně neklid z očekáváni, co najdem v pokoji, přetrvával. Ovšem co jsme nepředpokládali bylo, že naše očekávání budou dalece překonána. To, co jsme našli v "pokoji" bylo... Zajimavé. Hned po otevření dveří do pokoje se nám naskytl šokující pohled do koupelny. Ve vaničce sprchy byl nějaký popel či co, zřejmě si tam někdo před námi dělal ohníček. Později se dozvíme i možná z čeho. Dále, odtok byl totálně ucpaný, záchodová mísa špinavá, ale co především, kus jí chyběl! No jakou stolici musel mít ten, co se mu ji podařilo zničit, si snad ani nejde představit:-). Pokračovali jsem tedy dále do pokoje a co jsme nenašli! No nic! Nějak chyběly postele. Tedy jedna konstrukce postel připomínala, ale nebyla jaksi ve správné poloze a kusy jí chyběly. Zde se jasně nabízí odpověď na to, z čeho asi byl popel ve vaničce sprchového koutu? Druhá postel tam zřejmě padla za oběť celá:-). Ovšem evidentně z obou postelí před tím sundali matrace:-). Jak vidím, tak fotky z hotelu jsou ještě k realitě hodně milosrdné, ve skutečnosti to bylo daleko působivější:-)...
Tak jsme si prozatím popsali cestování a ubytování, o dalších zážitcích příště.

fotogalerie - belehrad