V pátek byl čas na další žur. Pascal uspořádal Halloween party v domě, kde bydlí s dalšími studenty na předměstí Ljubljane. Někteří to pojali poctivě, tedy přišli s expresivními kostýmy, někteří přišli bez převleku jenom s expresivními výrazy:-)... Já jsem byl tento večer naneštěstí za řidiče, ale nakonec mi to ani moc nevadilo... Více ve fotogalerii.
fotogalerie - halloween
Ve středu brzy z rána nás čekala exkurze s předmětem družbene stavbe (občanské stavby) do NUKu, nebo-li do Narodnej in univerzitetnej knjižnice postavené kým jiným než Jože Plečnikem. Plány na ni byly vytvořeny v letech 1930 až 1931. Budovou nás provedl náš vyučující doc. Tadej Glažar, který vyprojektoval například moc pěknou školu v Kočevje.
Na projektu NUKu pracoval i Plečnikův žák Edvard Ravnikar, který vytvořil návrh dekorativní římsy pod atikou. Mnozí teoretici se také domnívají, že Plečnik chtěl fasádou vytvořenou z cihel a kamene založit jakýsi nový slovinský architektonický styl. Podobný prvek zopakoval ještě na pár dalších stavbách, ale tato hypotéza teoretiků architektury nebyla nikdy průkazně potvrzena.
Mazanost návrhu knihovny spočívala také v urbanistickém návrhu. Logicky uzavřela náměstí, k jehož rohu je připojena a svojí orientací vchodu do postraní ulice návrh umožnil orientaci hlavní čítarny tak, aby její velká okna s vtipným"dvojitým zasklením" směřovala výhledem z jedné strany na hrad a z druhé do zeleně na sousedním menším náměstí. Stejně tak si jde povšimnout, že z žádného bodu náměstí budova opticky nepřevyšuje tympanon budovy před ní, čili nijak rušivě nepřečnívá, což byl také jeden z Plečnikových záměrů.
NUK je zajímavá stavba a Slovinci ji mají hodně rádi.
Za týden po Kranji jsme, dokud bylo ještě trochu teplo, zamířili do Terstu. Italského přístavního města, které hrálo velmi důležitou roli v historii habsburské monarchie. Z Ljubljaně je to slabou hodinku a půl cesty autem. V den naší návštěvy se v Terstu konala každoroční regata Barcolana 2007, čili kolem přístavu byly zakotveny moc pěkné jachtičky všeho druhu - elegantní černé závodní, malé rychlé čluny i dvacetimetrové luxusní jachty. Stejně tak pobřeží lemovalo spousta stánků s jídlem, luxusním zbožím a oblečením pro jachtaře. Evidentně je to velmi populární společenská událost, kterou přenášela i italská televize RAI. A byl to opravdu velmi pěkný pohled na projíždějící extra-lehké závodní jachty, které se nad hladinou snad jenom vznášely. Jen pro úplnost - letošní ročník vyhrála loď stáje Alfa Romeo. Zde je pro ukázku krátké video, jak to asi u pobřeží Terstu vypadalo. No, na vodě bylo velmi husto:-).
Samozřejmě jsme si prošli i samotné město a jeho historické jádro a pořídili spoustu fotek. Byl to pěkný den se supr počasím.
Ve čtvrtek se konal sportovní den v parku Tivoli organizovaný studentskou unií nebo kým. No prostě jsme byli pozváni a tak jsme přišli. Dal se hrát paintball, mohli jsme vylézt na umělou lezeckou stěnu nebo pít Laško (slovinské pivo - zajimavé téma, na které napíšu později samostatný článek. Zapojili jsme se jenom do paintballu a lezení. Ono totiž po ránu jedno Laško nemusí dopadnout dobře...
Paitball byla sranda, ovšem očekávali jsme něco trošku jiného, mysleli jsme totiž, že budeme hrát na větší ploše, tedy klasicky někde v lese, jak se to obyčejně hrává. No situace byla poněkud jiná, to ostatně vidíte na fotkách. Pro ty, co neví, co je paintball, tak je to týmová hra, kdy dva týmy hrají proti sobě - střílí po sobě ze vzduchových pistolí s tlakovou nádobou a jako munice slouží malé kuličky s barvou, které se po nárazu roztříští. V naší hře, kdo byl zasáhnut, tak končil. Vyhrál ten tým, který zneškodnil všechny soupeře z protivníkova týmu. Jinak se však dají hrát různé variace a taktiky dle chuti.
Náš tým, který se skládal z Hanky, Pavla a mě zaznamenal velké vítězství hned na začátku proti Markétce se Zdendou a Magdou, ovšem tím naše vítězství skončila. Následovala série porážek od nabuzených týmů Slovinců. No ale bavili jsme se :-).
Více ve fotogalerii a tady je menší video jak to asi vypadá v reálu.
V neděli 7. října jsme s vydali na malý výlet po městech slovinských. Našimi cíli byli Kranj a Škofja Loka. Nejprve jsme zamířili do Kranje - padesátitisícového univerzitního města asi 20 km severozápadně od Ljubljane. Historie Kranje sahá hluboko až do doby železné, významnou kolonií se přitom stal v pátém století našeho letopočtu. Slované se na jeho území usadili kolem století sedmého. Jméno Creina se poprvé objevilo roku 1060 v tradičních dokumentech z Brixenu.
Centrum Kranje má severo-jižní orientaci, přičemž jižní část je historická a severní část patří nově se rozvíjejícímu kulturnímu a politickému centru s obchody, úřady a školami. Městem protékají dvě řeky - Sava a Kokra. Shodou okolností máme v jednom předmětu rozebrat a prostudovat stavbu městského úřadu v Kranji (na horním obrázku) postavenou architektem Edvardem Ravnikarem (1960), žákem Jože Plečnika.
Kranj je mimo jiné také městem, kde vykonával svoje civilní právnické povolání a nakonec i zemřel nejslavnější slovinský básník a propagátor slovinštiny - France Prešeren. Slovinci jsou na něj velmi pyšní a je to jeden z jejich národních hrdinů (i přes jeho rozporuplný osobní život:-). Nenajdete města, kde by po něm nebyla pojmenována škola nebo aspoň ulice, dokonce největší náměstí v Ljubljani se jmenuje Prešernov trg. Zde odkaz na pár Prešernových kusů.
Po Kranji jsme zavítali do menšího města západně od Kranje, do Škofje Loky. Městečko se zhruba 22 tisíci obyvateli. Velmi příjemné prostředí pro procházku a kávičku na náměstí. Díky svému profilu byla pro některé Škofja Loka o něco zajímavější než Kranj. Má také velmi pěkné historické jádro avšak působí kompaktněji a jaksi útulněji než Kranj.
Následující den po večeru v Parlament pubu jsme se rozhodli konečně podniknout výpravu do Alp - přesně do Logarské doliny v oblasti Solčavsko. Předpověď počasí byla příznivá a taky se vyplnila, celý den bylo azurové nebe, které spolu s barvami podzimu vytvořilo perfektní scenérie.
A neviděli jsme jenom Logarskou dolinu, ale nedopatřením jsme si při hledání cesty podrobně prohlédli i jinou dolinu (do které vedla cesta o křižovatku dříve než do naší), která ovšem byla taky velmi hezká. Asi v její půlce (po cca 25km) GPS zahlásilo chybu, že jsme se zřejmě netrefili do správné doliny, naše měla být přesně ta za hřebenem kolem kterého jsme právě půl hodiny jeli. Nezbývalo tedy než překonat hřeben některou z cest, které se v mapě přes hřeben nabízely. No tyto cesty se vždy po asi 4 km do prudkého kopce ukázaly jako naprosto slepé - jednou cesta končila vjezdem do garáže a jednou průjezdem hospodářského stavení s fůrou hnoje. Po tomto druhém pokusu jsme tedy na chvíli zastavili, abychom se mohli trochu pokochat a uvolnit napětí, Wojtek zahájil protestní spánek (večer před tím zavíral Parlament pub).
Dále jsme nehledali žádné zkratky a vrátili se na doporučení domorodců zpět do města, kde jsme špatně odbočili, potom už vše pokračovalo bez problémů.
Logarská dolina byla prostě super, výhledy jako pro bohy a všechny ty barvy... Paráda. Víc poví fotogalerie (snímky řazeny podle autorů; Š-Štěpán, L-Lenka, M-Magda, Lc-Lucka).
Teď něco o programu, co nám erasmákům organizuje místní studentská organizace. Program je celkem nabitý a téměř každý den se něco děje. Nejvíce navštěvovanými akcemi jsou však pondělky v Parlament pubu a středy v klubu KMŠ. Jsou to prostě pařby jak se patří - potkáváme nové lidi z celé Evropy, navazujeme kontakty, popíjíme refošk a debatujeme o krizi na Středním východě... No co vám budu povídat :-)...
Návraty na kolej v časných ranních hodinách bývají...chladné...
Parlament pub je normální hospoda, která v pondělí v podstatě patří erasmus studentům. Vzhledem k tomu, že teď od léta vešel ve Slovinsku v účinnost zákon o zákazu kouření v hospodách a restauracích, tak se spousta lidí přesouvá na zahrádky i ve velmi chladném počasí a hospody se tomu samozřejmě přizpůsobují a dávají tam chudákům kuřákům tepelné lampy (nebo co to je) nad každý stůl, stejně jako v Parlament pubu. Tomu říkám tepelná ztráta :-). K tomu v televizi běží reportáže, jak musí kuřáci vysedávat venku před hospodou i v pěti stupních s dekami přes rameno a a nelíbí se jim to.
No každopádně se to v Parlament pubu vždycky zvrhne v normální tancovačku jako v klubu KMŠ, který je klasickým studentským tanečním klubem (se dvěmi patry s rozdílnou muzikou), takže se tu mísíme všichni my erasmáci se Slovinci, což je supr...
