Výšlap na Šmarnou goru

Tak opět jsem se delší dobu neozval a cítím, že je čas se podělit o další várku zážitků. Vše je jako vždy seřazeno podle data konání.
Začínáme tedy výšlapem na Šmarnou goru (no to už je pěkně dávno). Byla to taková nedělní vycházka na kopec kousek za Ljubljaní, takový malý detox po náročné sobotní noci. Vyšlo počasí a výhled shora byl super - byla vidět Ljubljan i Alpy. Šlo nás šest (viz. foto zleva - Lenka, Lucka, Kryštof (P), Wojtek (P) a Petr; (P)-Poláci :-)

fotogalerie - Šmarna gora

Postojnska jama a Predjamsky grad

Dnes jsme se jeli podívat na jedno z turisticky nejprofláklejších míst ve Slovinsku, a to na Postojnskou jamu (nebo-li na Postojnské jeskyně). Varazil s námi také Magdin přítel Luboš, který přijel na prodloužený víkend na návštěvu z Prahy a kámoši z kurzu - Petr a Kryštof.
Postojnska jama je 20,5 km dlouhý krasový jeskynní systém blízko města Postojna a je největší ve Slovinsku. K systému patří i další jeskyně jako Otoška jama, Magdalena jama nebo Črna jama. Kras utvořila řeka Pivka, která během dvou milionů let postupně snižovala svůj tok a tak utvořila několik pater současné jeskyně. Stálá teplota v jeskyni se pohybuje něco mezi 8 a 10°C.
Na samotnou prohlídku jeskyně jsme se nejprve museli v jejích utrobách dopravit vláčkem do vzdálenosti cca 2km. Pak nás průvodce Roman seznámil v angličtině s její historií a přihodil sem tam i nějaký ten vtípek. Prohlídka opravdu stála za to, jeskyně jsou něco neskutečného - dech beroucí obrovské několikapatrové haly s krápníky a ruznýmy podobnými útvary všemožných podob.
Postojnskou jamu mohu pro návštěvu jenom doporučit. Je velmi populární a tomu také odpovídá počet návštěvníků, který do ní ročně zavítá - pohybuje se přes 500 000 lidí za rok.
Po návštěvě jeskyně jsme se ještě vypravili podívat na několik kilometrů vzdálený Predjamsky grad, který je postaven na skále a jeho útroby jsou spojeny taktéž s jeskynním krasovým systémem. Více ve fotogalerii.

fotogalerie - postojna

Last day of EILC

Dnes byl poslední den našeho čtyřtýdenního jazykového kurzu slovinštiny EILC. Všem se nám jej podařilo absolvovat a mohli jsme tedy jít slavit. Vše uzavřela společná večeře s lektory v jedné restauraci na okraji Ljubljaně. Celý kurz byl velmi kvalitně vedený, probíhal ve skvělé atmosféře a díky němu jsme se všichni studenti lépe poznali a potkali nové zajímavé lidi. Díky, kurze! :-)

fotogalerie - last day of EILC

Koper-Strunjan-Piran-Portorož

V sobotu jsme chtěli využít pěkné předpovědi počasí a vyjeli jsme konečně na slovinské pobřeží (dlouhé nekonečných 47km:-), kde jsme se chtěli taky vykoupat. Nejdřív jsme zamířili do Kopru, největšího a nejznámějšího slovinského města na pobřeží, které jsme si zběžně prohlédli. Převládá zde typická středomořská zástavba a jednoznačný je také vliv Itálie. Z Kopru jsme zamířili do Strunjanu za koupáním. Voda již sice nebyla nejteplejší, ale po pár prudších pohybech se člověk slušně zahřál a šlo to. U moře jsme pobyli něco přes dvě hodiny a vyrazili do Piranu, což je město menší než Koper, ovšem dle mého názoru o hodně hezčí. Z jeho hradeb je krásný výhled na město samotné a na kus pobřeží. Okouzlující místo, kde by bylo fantastické mít svůj domek kousek od moře s molem a u něj zakotvenou jachtou:-).
Ale aby vše nebylo úplně růžové, tak jsme po cestě k našemu zaparkovanému autu objevili také jednu architektonickou hrůzu... Zřejmě nějaký bohatý místní podnikatel na sebe chtěl upoutat pozornost (což se mu podařilo) a nechal si postavit nehoráznost "ve stylu" místní tradiční zástavby s obřím betonovým bazénem. No fotografie mluví za vše. Co dodat. Škoda peněz, místa, práce...
No po Piranu jsme zamířili do Portorože, typického turistického pobřežního města. Samý hotel a jachtičky u mola, jinak v podstatě nic pozoruhodného, avšak zažili jsme zde hezký západ slunce. Komu by se zdálo povědomé samotné jméno města Portorož jako mně, tak jistě má rád tenis, protože se zde každoročně koná turnaj WTA Slovenian Open. V době, kdy jsme Portorož navštívili, právě vrcholil.

fotogalerie - pobřeží moje | pobřeží ostatní

Kurz slovinštiny

Teď tady máme pár foteček z EILC kurzu slovinštiny, který navštěvujeme a hlavně, mám pro Vás další exkurzi do tajů slovinského jazyka.
Jestlipak víte, jak se řekne slovinsky dítě? Věřím, že dost z Vás to již ví, protože jsem jim už o tom říkal. Pro ostatní, slovinsky dítě se řekne otrok, děti - otroci. Šokující? Inspirativní? Úsměvné? Určitě :-)...
Ovšem pozor, co by jste dělali, kdyby k Vám takový otrok přiběhl a křičel: čebela je me pičila! Co pak? Co by jste dělali? Hned by letěla jedna výchovná? To by byla chyba, místo toho, by jste jej měli pohladit a politovat, protože Vám právě sdělil, že jej píchla včela.
Umíte si představit, jak těžce nám všem Čechům na kurzu šel tento výraz z úst a jak nás uváděl do rozpaků. I teď se během psaní červenám a modlím se, aby mě tu nějaká včela nepíchla. Držte mi palce...

fotogalerie - škola

Bled - hrad a jezero

Následujícího dne po raftingu, jsme v poněkud obměněné sestavě vyrazili na výlet do města Bled. Jedná se o historické město u jezera s ostrůvkem a kostelem na něm a nad tím vším se na skále tyčí Bledský hrad, o kterém padla první zmínka r.1011, kdy jej něměcký císař Henrik II. dal biskupu z Brixenu.
Celé to bylo moc příjemné odpoledne se super počasím.
Opět více ve fotogalerii...

fotogalerie - bled

Rafting v Tolminu

Zdravím všechny návštěvníky blogu!
Nejprve se chci omluvit za to, že přidávám příspěvky na blog s tak velkým zpožděním. Z části za to může nedostatek času, ale především moje vlastní lenost. Slibuju, že se budu snažit polepšit:-).
Teď už tedy k raftování v Tolminu. Petr (erasmák z Prahy) vše zařídil a jeli jsme na alpskou řeku Soču, kousek od města Tolmin. Je to velmi populární řeka mezi vodáky (i mezi českými), protože je to skutečně divoká voda. Voda je v ní naprosto čistá a pitná! K naší smůle však v tomto období řekou protékalo pouze 9 m3/s, přitom idální průtok podle našeho průvodce Klemen (ten týpek s dredama, mladší než my:-) je 30 m3/s. Ale i tak nás sjíždění všechny bavilo, bylo to super. Na jaře si to zřejmě zopakujeme, když bude průtok pořádný, aby jsme si dopřáli víc toho adrenalinu.
Taky jsme tam potkali skupinku Čechů, kteří Soču sjížděli s cestovkou Adventura, čili skutečně populární řeka.
Jinak vše podstatné najdete ve fotkách, které dělal náš řidič ze břehu...

fotogalerie - rafting

Opravena chyba na blogu

Opravil jsem chybu na blogu. Nyní může přidávat komentáře ke článkům kdokoliv i anonymně, bez ohledu na to, jestli má google účet. Čili směle do toho, čekám na vaše komentáře.

Prohlídka města, aneb Plečnik, kam se podíváš

Tak dnes jsme měli konečně čas se trochu projít po Ljubljani. Něco k názvu města - říká se mu město lásky, protože název vychází ze slovesa ljubiti - milovati.
Prošli jsme si zevrubně centrum a prohlédli si Ljubljanski grad. První dojem je takový, že město snad celé postavil Jože Plečnik, protože je opravdu všude. Navrhoval všechno - od kostelů přes úřady až po trh a mosty. Velmi známou a výraznou stavbou je právě most, respektive mosty přes Ljubljanici zvané Tromostovje. Jedná se o tři mosty v centru Ljubljaně spojující Prešernov trg (Prešernovo náměstí) a Stritarjevu ulicu. Je to typický Plečnik a jeho vtipná stavba.
Ljubljanski grad není příliš velký, ale panuje na něm čilý ruch. Je zde výhled na město pro turisty, výstavní prostory a konají se zde také svatby. V jeho útrobách jsme mimo jiné objevili velmi zajímavé prostory (tvořené z ocelových sloupů nesoucích betonové stropy a falešné klenby), jež spojují ruzné části hradu - vstupní bránu, nádvoří, výstup z lanovky, či zajímavý výstavní prostor. Celý objem působil velmi vzdušně, lehce a příjemně prosvětleně, přestože přímé světlo do něj prakticky nedopadalo.
Inu, posuďte sami ve fotogalerii.

fotogalerie - prohlídka města

První dvě akce

Včera a předvčera jsme navštívili první dvě akce na kolejích v Ljubljani, velmi důležité pro vzájemné seznamování a navazování mezinárodních kontaktů:-).
Slovinsky se akce řekne žur, chodit na akce žurati. Proč Vám to píšu? Rozhodl jsem se, že Vás, milí čtenáři, trošku zasvětím do tajů jazyka slovinského, protože si myslím, že je velmi zajímavý a sem tam by se mi do psaní mohl vloudit nějaký ten slovinský výraz, který je často foneticky údernější, než český ekvivalent, nebo je zábavný v tom smyslu, že má v češtině uplně jiný význam. Ale uplně jiný význam...
Tedy zpět na žur - popíjelo se, debatovalo a kouřila se vodní dýmka (kouřit je slovinsky kaditi, já kouřím - jaz kadim). Co víc dodat? No pěkně jsme si zakadili...
Ve fotogalerii naleznete pár foteček z těchto žurů.

fotogalerie - akce u aly | akce u m+z

První den v Ljubljani

Po probuzení z naprosto nedostatečného tříhodinového spánku a po snídani nás čekalo první den hodně práce. Nejprve jsme zajeli za naší koordinátorkou na univerzitu a pak už jsme spěchali na EILC kurz slovinštiny, který začal již v pondělí, ale domluvili jsme si (s velkými komplikacemi), že můžeme přijet až o něco později.
Na Filozofické fakultě nás již čekali a hned jsme se zapojili do výuky. Naštěstí to nebyl takový problém, ony zameškané dva dny, protože jsme již v Praze navštěvovali kurz slovinštiny pro začátečníky, takže pozdravit jsme jakž takž uměli:-).
Do kurzu s námi chodí další dva Češi (Lucka a Petr), několik Poláků a jeden Němec (Pascal), který umí slovinsky z nás asi nejvíc:-). Kvůli příbuznosti našich jazyků se slovinštinou jsme právě v této skupině tzv. pokročilých právě my Češi a Poláci + Pascal, který se, jak říká, učil před odjezdem dva měsíce sám doma. No umí toho daleko víc, než my z našeho pražského kurzu:-). A to němčina není zdaleka tak příbuzná slovinštině jako čeština, respektive není jí příbuzná vůbec. Obdivuhodné.
Po kurzu (který trvá od 9:00 do cca 12:30 s půlhodinovou přestávkou od pondělí do čtvrtka) jsme se jeli do ubytovací kanceláře ubytovat na kolej. Tedy čekal nás první kontakt se slovinským úředníkem. Paní v kanceláři byla velmi milá a ochotná, avšak domluva s ní byla poněkud obtížnější, protože angličtina nebyla její silnou stránkou, no a o její rychlosti práce se také nedá příliš mluvit - vyhledání jmen nás čtyřech v jejích seznamech abecedně seřazených nakonec s mojí pomocí zvládla. Po každém nalezeném jméně se na mě usmála, milé:-)... No cirka po hodině v její kanceláři jsem měl přidělen pokoj na koleji a mohl jsem k ní poslat zbývající tři členy naší skupiny, které už zvládla vyřídit rychleji, měla již vše připraveno. Chtěl bych upozornit, že drtivá většina všeho tohohle se odehrávala již po skončení jejích oficiálních úředních hodin a paní úřednice byla stále v klidu, ochotná a příjemná. Představit si českou úřednici na jejím místě snad ani nemá smysl, ta by na jejím místě po skončení úředních hodin už totiž dávno nebyla.
K večeru jsme se tedy ubytovali v ulici Mestni Log (jinak má celá univerzita rozesety koleje různě po celém městě), kam jsme všichni z nás dostali kolej. Podařilo se, že Zdenda s Markétkou jsou spolu na pokoji a Magda a já bydlíme s nějakým Slovincem/kou. Jsou tady dva bloky kolejí, já bydlím v ŠD-3 a ostatní v ŠD-4. Na pokoji přebýváme dva, můj spoubydla se jmenuje Mičo a pochází z východní části Slovinska, studuje chemii, jde do druháku a pozor - doma mají vinohrad :-). Vypadá to, že bude v pohodě. Jinak buňku sdílí celkem 12 lidí - s centrální kuchyní, sezením a balkonem, ale sociálky jsou tu dvoje, vždy jedny pro 6 lidí. A už víte o mém bydlení všechno:-).

Přípravy a cesta z Prahy do Ljubljaně

Do Ljubljaně jsme se shodou okolností rozhodli jet studovat dohromady čtyři ze stejného oboru a ročníku (se mnou ještě Magda Z., Markéta B. a Zdenda R.) a vzhledem k tomu, že Magda měla k dispozici automobil značky Škoda Felicia Combi v provedení modré barvy z roku 1996, čímž jsme poměrně snadno vyřešili pohodlný způsob dopravy na místo určení. Co však nebylo jasné takřka do poslední chvíle, bylo, zda vůbec budeme moci odjet. Nutnou podmínkou bylo složení Státních zkoušek v pondělí 3.9. (nejhůře za 2, aby nás naše škola přijala na navazující magisterské studium) a dále pak se v úterý těsně před odjezdem zapsat na navazující magisterskéké studium. Toto vše se naštěstí podařilo splnit a mohli jsme tedy něco po čtvrté odpolední vyjet. Naplánována byla ještě zastávka v Kaplici v Jižních Čechách u pohodové rodinky Rudovských:-), kvůli naložení Zdendových věcí a pak už přímo na Ljubljan.
Cesta nám trvala původně déle, než jsme předpokládali a než nám vyšlo v plánovači tras na seznamu. No nakonec jsme se kolem druhé hodiny ranní (středa 5. 9.) ocitli u Ljubljane. Město samotné nás však moc vzorně nepřivítalo, ještě na obchvatu Ljubljane padla mlha hustá, jakoby ji vařil sám vodník Kebule, což zřejmě zapříčinilo (nebo to mohla být únava nás všech:-), že jsme minuli náš exit do centra a místo od severovýchdu jsme po objetí půlky městského obchvatu do města spanile vjížděli z jihozápadu. Mlha se zhušťovala, na silnicích ani jedno auto, v ulicích ani noha, jenom svítící lampy veřejného osvětlení. Velmi sugestivní první dojem, který ještě umocňovaly naše pracující fantazie - tu jsem zahlédl pouštního běžce kulícího se přes cestu, jinde viděl Zdenda siluetu supa sedícího na kandelábru, či onde bylo dokonce slyšet hrkání chřestýšího ocasu. Naštěstí tohle vše nezaznamenávala naše řidička Magda, to by to prý už dávno byla otočila:-).
Jinak jsme však celkem bez problémů našli náš hostel a mohli jsme se těšit na cca 3 hodinky vydatného spánku. Hostel Celica je stylový příjemný hostel, který vznikl přestavěním z bývalého vězení. Tohle byl vlastně náš první kontakt se slovinskou architekturou. Zajimavé dispozice, použité materiály a detaily, že by se doc. Hájek zbláznil. Jak říkám, velmi sympatická stavba.

fotogalerie - cesta | hostel celica

Vítám Vás

Dober dan!
Všechny, kdo jste se dostali na tento blog, srdečně vítám. Jak už většina z vás ví, následující školní rok budu trávit ve Slovinsku na Fakultě architektury Univerzity v Ljubljani a prostřednictvím tohoto blogu vás budu informovat o průběhu celého pobytu, budu zde zveřejňovat fotky, postřehy atd. Je to mnohem jednodušši, než se stát spammerem a zahlcovat všem maily svými hlubokými myšlemkami a nepovednými fotkami. Kdo jednoduše chce, tak si zajde na blog, vše si přečte:-) a já si zase s radostí přečtu jeho jakýkoliv komentář k čemukoliv. Díky.
Štěpán