Tak jsem se konečně dokopal něco zase napsat na blog. Začnu s workshopem v Římě, který se uskotečnil před Vánoci...
Jak jsem již psal, mělo se jednat o architektonický workshop s tím, že tam naše šestičlená skupina z Lublaňské univerzity (Hana, Anja, Gorana, Tomaž, Luka a já) bude řešit spolu se studenty s Římské univerzity Roma III rekonstrukci náměstí Piazza Augusto Imperatore, kde se nachází Augustovo mauzoleum a kolem jsou stavby z rozličných období - od barokního kostela, přes Mussoliniho pecky až po Meierovu známou Ara Paci. No a kolem mauzolea jsou nějaké vykopávky a díra :-). Takže jsme to měli dát nějak dohromady, aby to fungovalo, přidat tam nějaké funkce a přitáhnout lidi. V současnosti už je znám vítězný projekt ze soutěže, podle kterého bude náměstí v nejbližší době rekonstruováno a jeho autorem je právě prof. Cellini z Roma III, který spolu se svým kolegou prof. Desiderim celý workshop pořádali. Desideri se soutěže taky účastnil a podle mě měl i lepší návrh...
Vzhledem k tomu, že jsme přijeli až v pondělí večer do Říma, tak jsme prošvihli první den, kdy se všichni ostatní Italové rozřazovali do skupin. V úterý ráno na obhlídce náměstí italského asistenta nenapadlo nic lepšího, než nás rozdělit do různých skupin k Italům. První malý problém jsme zpozorovali ve stylu, jakým nás přiřazuje do skupin - ptal se postupně lidí z různých skupin, zda v té jejich někdo mluví anglicky a při sebemenším přikývnutí k nim jednoho z nás šoupnul. Aby jste rozuměli, mezi námi šesti z Lublaně uměl plynně italsky pouze Luka, my všichni ostatní pouze anglicky, což ovšem původně neměl být problém, workshop měl, podle toho co jsme věděli z Lublaně, probíhat v angličtině. Jak se později ukázalo, byl to šeredný omyl:-).
No zamířil jsem tedy ke své skupině. Myslím, že z nás všech jsem měl celkem štěstí, měl jsem tam jednoho, který mluvil slušně anglicky, pohříchu však nebyl z Itálie, ale z Guatemaly :-). Jmenoval se Carlos a studoval v Římě od prváku. Dalšími byli Massimiliano (kostrbatá angličtina), Giulia (angličtina 0, úsměv 9 z 10 :-) a konečně Francesca (angličtina taktéž 0, temperamentu však na rozdávání - byla ze Sicílie:-). Byli to teda moc fajn lidi, ale...
Zkuste si představit, jak asi probíhala naše spolupráce, když jsme měli začít řešit problém. Spustili na sebe italsky, chvilku tam na sebe štěkali, někdo udělal čáru na papír bez jakéhokoliv kontextu a začali se nad ní všichni zamýšlet. Samozřejmě nahlas a italsky. Já jsem tam na ně hleděl jak péro z divanu. Po chvilce Carlose napadlo se mě zeptat, co si o tom myslím. No tak jsem jim anglicky vysvětlil, že jsem asi moc nepochopil, jak to mysleli, čili bylo po diskuzi a zas tam na sebe valili italsky. 
No tak jsem se jal tužky a papíru a nakreslil nějakou první skicu, jak bych si to představoval, koncept atd. Podívali se na to, řekli že je to super, že to nějak v podobném duchu další den rozjedem. Tohle světélko v tunelu mě drželo při naději, že ta práce dostane nějaký smysl, řád a směr.
No následující ráno jsme se sešli a vše probíhalo na novo, jako by jsme se včera nedomluvili na ničem. Opět probíhaly vášnivé diskuze o ničem, ze kterých nic nevedlo. Začínal jsem být nervozní. Avšak po konzultaci s ostatníma z Lublaně mě uklidnilo, že na tom takhle nejsem sám. Holky měly vesměs stejné problémy, ale spíš horší. No představte si třeba jenom Goraninu skupinu - 5 holek! Peklo... Naprostý nedostatek komunikace a teda na to, že všichni ti Italové měli být ze čtrťáku a páťáku, tak uměli strašně málo. A jak mně později potvrdil Jirka Z., není to tak jenom v architektuře :-). Podobné je to prý ve všech sférách života. Doslova Jirka řekl, že Italové jsou lemplové :-). A budoucí kněz si asi nevymýšlí, ne?... Zdá se mi, že především v architektuře Italové žijí pořád z minulosti.
No jak jsme tak potom zhodnotili situaci, tak nejlepší pro nás ze Slovinska bylo vždycky chvilku pobýt s našima skupinama, aby se neřeklo a pak se vytratit na obhlídku města, protože ta nám dala mnohem víc než celý workshop. Nejeli jsme tam přece si někam sednout do učebny a nudit se, obzvláště, když jsme si platili všechno sami. Škoda, přitom velmi zajímavý úkol.
Čekali jsme tedy na příjezd našeho prof. Kobeho z Lublaně na konci týdne. Mezitím jsme stihli slušně pochodit Řím a taky se setkat s Jirkou Z., který nám ukázal tři ze čtyř papežských bazilik, Vatikán atd. Zašli jsme na kafe, dali řeč... Bylo to super.
Když pak přijel Kobe se svým asistentem Rokem do Říma, tak nás večer pozval do restaurace, kde jsme všechno probrali a skvěle se najedli. Příjemný večer.
No poslední den následovalo malé představení prací před Desiderim a Kobem a když představovala Goranina skupina, tak vznikla menší názorová roztržka mezi Goranou a nejvýraznější Italkou ve skupině, takže vypluly na povrch nedokonalosti celého workshopu :-) a pěkně se to všechno vyříkalo... No sranda.
Vesměs hodnotím výlet do Říma jako velmi dobrou zkušenost. Město je krásné a konfrontace s výukou architektury v Itálii taky není k zahození:-).
Nakonec se rozhodlo, že my z Lublaně uděláme svoje dva návrhy na rekonstrukci onoho náměstí, aby jsme z workshopu měli nějaký výstup. Zajímavé bude taky porovnání našich a italských prací. V těchto dnech dokončujeme náš návrh, se kterým Vás hodlám později také seznámit, jakožto i s ostatními.
