Přípravy a cesta z Prahy do Ljubljaně

Do Ljubljaně jsme se shodou okolností rozhodli jet studovat dohromady čtyři ze stejného oboru a ročníku (se mnou ještě Magda Z., Markéta B. a Zdenda R.) a vzhledem k tomu, že Magda měla k dispozici automobil značky Škoda Felicia Combi v provedení modré barvy z roku 1996, čímž jsme poměrně snadno vyřešili pohodlný způsob dopravy na místo určení. Co však nebylo jasné takřka do poslední chvíle, bylo, zda vůbec budeme moci odjet. Nutnou podmínkou bylo složení Státních zkoušek v pondělí 3.9. (nejhůře za 2, aby nás naše škola přijala na navazující magisterské studium) a dále pak se v úterý těsně před odjezdem zapsat na navazující magisterskéké studium. Toto vše se naštěstí podařilo splnit a mohli jsme tedy něco po čtvrté odpolední vyjet. Naplánována byla ještě zastávka v Kaplici v Jižních Čechách u pohodové rodinky Rudovských:-), kvůli naložení Zdendových věcí a pak už přímo na Ljubljan.
Cesta nám trvala původně déle, než jsme předpokládali a než nám vyšlo v plánovači tras na seznamu. No nakonec jsme se kolem druhé hodiny ranní (středa 5. 9.) ocitli u Ljubljane. Město samotné nás však moc vzorně nepřivítalo, ještě na obchvatu Ljubljane padla mlha hustá, jakoby ji vařil sám vodník Kebule, což zřejmě zapříčinilo (nebo to mohla být únava nás všech:-), že jsme minuli náš exit do centra a místo od severovýchdu jsme po objetí půlky městského obchvatu do města spanile vjížděli z jihozápadu. Mlha se zhušťovala, na silnicích ani jedno auto, v ulicích ani noha, jenom svítící lampy veřejného osvětlení. Velmi sugestivní první dojem, který ještě umocňovaly naše pracující fantazie - tu jsem zahlédl pouštního běžce kulícího se přes cestu, jinde viděl Zdenda siluetu supa sedícího na kandelábru, či onde bylo dokonce slyšet hrkání chřestýšího ocasu. Naštěstí tohle vše nezaznamenávala naše řidička Magda, to by to prý už dávno byla otočila:-).
Jinak jsme však celkem bez problémů našli náš hostel a mohli jsme se těšit na cca 3 hodinky vydatného spánku. Hostel Celica je stylový příjemný hostel, který vznikl přestavěním z bývalého vězení. Tohle byl vlastně náš první kontakt se slovinskou architekturou. Zajimavé dispozice, použité materiály a detaily, že by se doc. Hájek zbláznil. Jak říkám, velmi sympatická stavba.

fotogalerie - cesta | hostel celica